Barbora Kubátová: Kreativní tvorba je v mém životě od malička

Barbora Kubátová je ilustrátorkou dětské knížky Z deníku kočičky Ťapičky, kterou jsme v březnu pokřtili (o tom, jak nám to šlo, si můžete přečíst tady). Ilustrátorkou je sice „čerstvou“, ale zato nadšenou a zapálenou. Jak se k ilustrování vlastně dostala a co jí přinesla spolupráce na příběhu o Ťapičce?

Nedávno proběhl křest knihy Z deníku kočičky Ťapičky. Jaké jste z něj měla pocity?

Celou dobu mi tlouklo srdce, nejsem zvyklá být středem pozornosti, ale kupodivu to ve mně zanechalo klidný pocit. Měla jsem z toho radost, jako by to celé bylo moje dítě – taková ta hrdost, když jste něčeho součástí.

Jaký máte celkově vztah ke knihám?

Mamka je bývalá knihovnice a nyní učí budoucí knihovníky na střední škole, takže knihy v mém životě byly vždycky a jsou tam doteď.

Tohle byla vaše první ilustrace dětské knížky. Chtěla byste se i nadále věnovat ilustrování právě dětských knih?

Nejvíce mě baví dětské knihy, protože tam je nejvíce možností. Děti vidí svět svojí vlastní cestou a člověk si může vymýšlet. I když se mě kdysi ptali a ostatní děti ještě nevěděly, co by chtěly dělat, já jsem vždycky říkala, že budu ilustrovat dětské knížky. To byla vždycky moje jasná odpověď.

„Nakreslila jsem Ťapičku tolikrát, že není možné, aby mi nepřirostla k srdci.“

A jaká byla cesta z obchodní akademie, kterou jste studovala, na dráhu ilustrátorky?

Zkusila jsem udělat přijímačky na vysokou školu, obor ilustrace dětských knih, ale tam jsem se nedostala. Měla jsem díky tomu půlroční splín, kdy jsem ani nesáhla na tužku, ale pak jsem objevila seminář, který vedl Adolf Dudek v městské knihovně v Sokolově. Ten mě do toho dostal zpátky a viděl ve mně to, co neviděli na vysoké škole. To on mi vlastně pomohl. Vždy mě podporoval, znovu ve mně probudil vášeň. I když oni tvrdili, že ne, tak já jsem si řekla, že se nevzdám a najdu si svou vlastní cestu.

Jak se vám líbila spolupráce na kočičce Ťapičce? Přirostla vám k srdci?

Spolupráce byla dobrá a velice užitečná zkušenost k nezaplacení. Kvůli neznalosti procesu, jak ilustrace a celkové sestavování knihy probíhá, jsem v tom ze začátku plavala, ale díky milému popostrčení správným směrem se mi podařilo ilustrace dokončit. To, aby Ťapička vypadala pořád stejně, byla výzva. Nakreslila jsem ji tolikrát, že není možné, aby mi k srdci nepřirostla. Navíc jsem velký milovník koček, doma mám dva zrzavé kocoury a jednoho dokonce vytetovaného na předloktí.

Myslíte si, že ilustrováním kočičky Ťapičky se něco zlomilo a dveře do ilustrátorského světa jsou díky ní otevřené více než kdy jindy?

Upřímně v to doufám. Chtěla bych ukázat, co umím, sdílet to se čtenáři. I kdyby to byly malé projekty, které by měly někomu přinést radost.

Chtěla byste se stát ilustrátorkou na plný úvazek?

Vždycky jsem říkala, že „až budu velká, budu ilustrátorkou.“ Kreativní tvorba obecně je v mém životě od malička, naplňuje mě to, a cokoliv spojené s kreslením mi dělá radost. Ráda bych jednou vyzkoušela kreslit omalovánky různých náročností, obzvlášť miluji diáře a plánování, scrapbooking. Určitě bych ráda jednou navrhla vlastní diář.  Myslím, že člověk by měl dělat to, co ho baví, hlavně jako profesi.

Pokud byste dostala nabídku na ilustraci například atlasu zvířat, neváhala byste, i když by se nejednalo vyloženě o dětskou knihu?

Neváhala. Jak jednou člověk dělá to, co ho naplňuje, chce víc. Chci posouvat svoje hranice a zkoušet nové věci, přestože moje zkušenosti jsou malé. A zavírat předčasně dveře, když se mi konečně otevřely, mi nepřijde správné.

Autor fotografií: Lukáš Houra