Opravdu si o to říkala? Dnes je den proti násilí na ženách

Loni jsme v tento den poukazovali na naši knihu Až tady nebudu od Lindy Greenové, tento rok bychom chtěli vypíchnout Říkala si o to Louise O’Neillové. Ale proč vlastně? Protože je Mezinárodní den proti násilí na ženách a hrdinky obou těchto knížek se s ním ve svých nelehkých příbězích potýkají.

„Není to vaše vina, opakuje mi terapeutka. Stala jste se obětí trestného činu, za nic nemůžete. Copak nečte noviny, neposlouchá Show Neda O’Dwyera? Ušlo jí, co měla Emma O’Donovanová na sobě (Slyšela jsem, že měla oblečenou tak krátkou sukni, že jí byly vidět kalhotky… Počkat, já jsem slyšela, že dokonce neměla žádné spodní prádlo…), že pila přes míru (slyšela jsem, že před odchodem z domu vypila láhev vodky… ne, já jsem slyšela, že si dala dvacet panáků tequilly a pak přešla na vodku…), že si vzala drogy (koks… prášky?… Ne, já slyšela, že to byl heroin, ale jen ho kouřila…), že je tak zatraceně blbá? Příliš hloupá, neskutečně. A teď chce Emma O’Donovanová zničit jejich životy.“ 

Říkala si o to mluví o tématu, se kterým se dokáže ztotožnit většina žen. Ruka pod sukní, kluk, který se nenechal odbýt, večer, kdy byly příliš opilé, aby daly souhlas. Kde leží ta hranice? Kdo ničí čí život? Kdo si ponese následky, díky kterým už nikdy nebude nic jako dřív?

Opravdu si o to říkala? Podobné příběhy se nedějí jen v knihách, ale i ve skutečnosti kolem nás. Louise O’Neillová se se svým románem snaží probudit debatu o tabuizovaném tématu, které bývá často zlehčováno. A motivuje nás k tomu, abychom se jím zabývali. Vždyť je odhadováno, že až 85 % znásilnění nebylo nikdy nahlášeno. Proč asi?

Knihu najdete tady. Přečtěte si ji, debatujte a změňte tabuizované téma v takové, o kterém se běžně diskutuje.