Linda Greenová: Píšu knihy o lidských emocích

Linda Greenová je autorkou psychologického románu Před pikolou za pikolou, na jehož vydání jsme usilovně pracovali a opravdu se na něj těšili. Tato britská spisovatelka se věnuje především tématům vztahů, v Před pikolou za pikolou ale rozehrává drama, ve kterém odhalíte i ta nejhlubší tajemství lidské psychologie. Jak na námět knihy přišla a co má na psaní nejraději? Vše se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Co děláte hned po tom, co se ráno vzbudíte? 
Obvykle lituji toho, že jsem byla v noci tak dlouho vzhůru. Nejsem ranní ptáče. Takže šílený ranní shon, když pomáhám synovi připravit se do školy, aby odešel včas. Není to moje oblíbená část dne!

První kniha, kterou jste kdy četla? 
Nejsem si jistá knížkami, které jsem četla jako úplně malá, ale byla jsem blázen do koní a přečetla jsem tedy spoustu knih o ponících. Jill‘s Gymkhana od Rubyho Fergusona byla jedna z mých oblíbených. Také si velmi jasně pamatuji na Lva, čarodějnici a skříň od C. S. Lewise.

O čem je první příběh (kniha), který jste kdy napsala? 
Když mi bylo devět, napsala jsem román s názvem Stroj času. Byl to thriller o cestování v čase na ponících. Myslím si, že jsem tímto žánrem předběhla svou dobu!

Jak jste přišla na námět knihy Před pikolou za pikolou? 
Když byl můj syn ještě batole, byli jsme na dovolené. Šla jsem ho zkontrolovat do postýlky poté, co jsem ho uložila. Našla jsem však jeho postel prázdnou. Zachvátil mě šílený pocit paniky. Nakonec jsme ho našli tvrdě spícího na podlaze pod postelí, ale ten pocit bezmoci a hrůzy mě nikdy neopustil. O pár let později jsme si hráli v parku se synem na schovávanou a dost dlouho jsem ho nemohla najít. Tyto dva zážitky mě inspirovaly.

Kolik času vám zabralo napsání této knihy? 
Celý proces trval skoro rok. Strávila jsem spoustu času vykreslováním a plánováním románu předtím, než jsem jej začala psát. Měla jsem plán kapitol, zmapované plány scén a charakterové studie všech hlavních postav. První návrh trval asi šest měsíců a pak pár měsíců na přepisování a úpravy. 

Jak těžké bylo vydat tento rukopis? 
Je to můj osmý román a se zastupujícím nakladatelstvím Quercus mám dohodu ještě na jednu knihu. Nicméně vydat první knihu trvalo dlouho, ve skutečnosti pět let. Z agentur jsem dostala 102 odmítnutí, takže to byla opravdu zkouška trpělivosti. Ale byla jsem rozhodnuta nevzdat svůj sen, protože jsem se opravdu chtěla stát publikující autorkou. 

Jaké dostáváte na knihu ohlasy? 
Měla jsem úžasnou odezvu. Mnoho čtenářů řeklo, že příběh popisuje nejhorší noční můru každého rodiče a vrací vzpomínky na ztrátu dítěte nebo na ztracení se v dětství, dokonce třeba jen na několik minut. Kniha opravdu posunula čtenáře a přiměla je přemýšlet.

Čtenář soucítí nejen s obětí, ale také s únoscem. Bylo vaším záměrem ukázat, že příběh má vždy dvě stránky? 
Ano, chtěla jsem napsat knihu, která donutí lidi přemýšlet o tom, že vše není jen černé a bílé, ale je zde spousta šedých míst. Někteří čtenáři si nebyli jisti, zda nelitovat únosce, ale já chci, aby lidé přemýšleli o důvodu, proč lidé takto jednají a jak na nás působí prožitá traumata.

Je tato kniha určena především ženám? Dostala jste na ni nějaké reakce od mužů?

Toto je můj první rodinný noir/psychologický thriller (předtím jsem psala knihy o vztazích a rodinných dramatech), takže četbu této knihy si užívá i mnohem více mužů. Nemám ráda jakoukoli kategorizaci knihy při jejím uvedení na trh, zda je určena pro ženy nebo pro muže. Ale musím přiznat, že většina mých čtenářů jsou ženy. Ale píšu knihy o lidských emocích a ty jsou tudíž pro všechny!

Co máte na psaní nejraději? 
Miluji vyprávění osobních příběhů. Jako novinář jsem zbožňovala setkání s různými lidmi a naslouchání jejich příběhů. A psát beletrii je jednoduše další cesta, jak mohu příběhy lidí vyprávět. A doufejme, že je přimějí přemýšlet o příslušných otázkách. Posunout čtenáře emočně je úžasná věc a dělám ji ráda.

Kolik času denně věnujete psaní? 
Píšu hlavně, když je můj syn ve škole, tedy od půl deváté do půl čtvrté. To je můj hlavní „psací“ čas. Ale často píšu také v noci, poté co jde syn spát. Jsem tak trochu noční sova a napsala jsem toho také hodně pozdě v noci!

A co vy, troufnete si na pár vteřin zavřít oči?