Marek Holý: Scarrow mě baví

Marek Holý je herec, dabér a také interpret, který pro nás, ve spolupráci a pod značkou Audiotéka, načítá knižní sérii Orel od spisovatele Simona Scarrowa. Setkali jsme se s ním na novoročním večírku a při té příležitosti jsme ho vyzpovídali. Přečtěte si rozhovor s tímto příjemným a usměvavým držitelem ceny Thálie.

Na čem teď pracujete?

Momentálně dokončujeme další díly knižní sérii Orel od Simona Scarrowa. Napsal více než deset dílů, tak doufám, že je zvládneme udělat všechny. K tomu ještě namlouvám pro Audiotéku Tima Johnstona – Sestup, což je thriller. Je to dost zajímavé, ale velmi těžké načítání, aby knihu celkově pochopil i posluchač.

V jakém smyslu je to těžké?

V knížce je samozřejmě vizuálně oddělená přímá a nepřímá řeč, nebo když se spolu baví dvě osoby a jedna z nich je třeba duch nebo jakoby ten hlásek v hlavě. Což člověk, když si knihu čte a má vše vizuálně zobrazené, pochopí. Ale já se někdy zarazím, jestli posluchač opravdu pochopí, o co jde, co se tam momentálně děje, kdo mluví a kdo nemluví. Takže v tomhle je to docela náročné, ale zase mě baví, že do práce člověk musí víc zapojit i hlavu.

Takže vás baví načítat knihy?

Baví, baví. Například Scarrow mě baví, třeba i protože to není tak komplikovaný, ale zároveň čtivý příběh. I když ho načítám, tak s příběhem jdu a jsem vždycky zvědavý, jak to dopadne s hlavními hrdiny Macrem a Catem.

„Když čtete audioknihu, dáváte do ní i víc sami ze sebe ať chcete nebo nechcete.“ 

Máte nějaké předsevzetí?

Já si moc předsevzetí v životě nedávám. Je ale jedna věc, kterou bych opravdu chtěl. Strašně rád bych namluvil Zaklínače od Andrzeje Sapkowskeho. Ty knížky mám moc rád, ale bohužel už jsou myslím natočeny.

Vy se živíte dabingem. Jak byste popsal rozdíl mezi dabingem a audioknížkami?

Jsou to dvě úplně odlišné disciplíny. Dabing je spojený s vizuálním vjemem, kdežto audio je jen o poslechu. Celá práce je úplně jiná. V dabingu máte jednu osobu, které se věnujete a propůjčujete jí nějaký charakter. Kdežto v audioknize svým hlasem a projevem dáváte charakter celé knížce. Postup při práci je prostě úplně, diametrálně jiný.

Troufnul byste si říct, co je těžší?

Nevím, co je těžší nebo lehčí. Je to prostě jiné. U dabingu se snažíte co nejvíce přizpůsobit danému herci, když ale čtete audioknihu, tak do ní dáváte i víc sami ze sebe ať chcete nebo nechcete. Což může být pro nějakého posluchače třeba problém, protože může mít i odlišnou představu o pojetí nebo třeba i o hlase celé knihy. Takže v tomto je to dost rozdílné.