G. Sgardoli: „Sedmý kámen je kniha, kterou bych si chtěl jako dítě přečíst.”

Ostrov u irského pobřeží a jedna uzavřená komunita. Mohl by to být námět detektivky, Guido Sgardoli jde ale jinou cestou a přináší dobrodružný YA příběh obetkaný temnou pavučinou prokletí. Guido Sgardoli je úspěšným italským autorem a Sedmý kámen je jeho první kniha přeložená do češtiny. Co všechno si musel autor k napsání tohoto propracovaného příběhu nastudovat?

Příběh Sedmého kamene se odehrává na ostrově u irského pobřeží a mnohého čtenáře tak překvapí, že pocházíte z Itálie. Máte k Irsku blízký vztah?
Vždycky jsem si myslel, že příběhy jsou přesně jako cestování: zavedou vás daleko, do jiných světů, jiných časů, jiných životů. V mládí pro mě knihy představovaly únik z každodenního života. Nikdy jsem navíc neměl pocit, že by italský nebo anglický spisovatel měl psát pouze příběhy odehrávající se v Itálii nebo Anglii. Příběhy lze najít a žít kdekoli, nemají hranice. Často jsem proto psal romány odehrávající se v jiných zemích: v Dánsku, Norsku, Francii a v mnoha případech i v USA.

Co všechno jste si musel nastudovat, abyste irské prostředí dokázal vykreslit tak realisticky?
Irsko je země, kterou mám rád a kterou jsem navštívil několikrát a důkladně ji procestoval. Dechberoucí dramatické scény se střídají s jemnou krajinou, která vás přenese zpátky do minulosti. A ostrovy mě fascinují: jsou to světy, které jsou odděleny od kontinentu a země, k níž patří. Obyvatelé ostrovů jsou také rozdílní. Abych vše zdokumentoval, tak jsem kromě svých cest, na kterých si zapisuji místa, jména, lidi, ale i jídlo, vůně či barvy, také hodně četl a hledal spolehlivé informace na internetu. V románu se nakonec objeví jen deset procent toho, co nastudujete; zbytek slouží k lepšímu proniknutí do daného světa.

Měl jste nějakou inspiraci při vytváření samotného ostrova Levermoir, jeho rozdělení na dvě časti (Bruach Thiar a Bruach Thoir), ale také komunity zajímavých lidí?
Levermoir je inspirován jedním z mnoha krásných a divokých ostrovů ležících podél západního pobřeží Irska, ale reálně neexistuje. Rozdělil jsem jej na dvě části metaforicky, tak jako je svět rozdělen na Dobro a Zlo. Ne ve smyslu, že by jedna část představovala Dobro a druhá Zlo, ale obecně, kdy rozdělení v rámci komunity, zejména té ostrovní, vždy vytváří zajímavé dynamické příběhy. Postavy se zrodily ještě před samotným příběhem, na jejich charakterech jsem pracoval nejdříve. Byly tu jen ony a tajemný kamenný kruh. Všechno ostatní přišlo až poté.

V Sedmém kameni se vám podařilo vytvořit gradující atmosféru s nadpřirozenými prvky, příběh i přesto působí reálně. Láká vás napsat také příběh čistě fantastický, s vlastním fungujícím světem?
Jako mnoho dalších spisovatelů jsem se inspiroval Stephenem Kingem. Je to opravdu mistr vyprávění o obyčejných věcech neobyčejným způsobem. Když jsou nadpřirozené nebo hororové elementy přidány do naprosto normálního základu, stanou se více uvěřitelnými. V tomto bodě podepisuje spisovatel se čtenářem určitý pakt, ve kterém se dokonce i ty nejpodivnější věci stanou přirozenými a možnými. Publikoval jsem více než sto knih, ale jen velmi malé procento z nich se odehrává v nadpřirozeném nebo fantastickém světě. Zbytek jsou dobrodružné nebo detektivní příběhy, science fiction, fikce, historické nebo biografické knihy.

Kniha má tři části, z nichž dvě jsou vyprávěny z pohledu hlavní postavy, Liama. Ta prostřední je ale vyprávěna třetí osobou. Můžete nám přiblížit, jaký byl v tomto případě váš spisovatelský záměr?
Knihu jsem si představoval jako film. V první části je kamera zaměřena na Liamovu hlavu. To díky němu vidíme a poznáváme ostrov a jeho obyvatele, ale zároveň také jeho osobní myšlenky a emoce. Ve druhé části se kamera od Liama odpojí a, jako by byla připevněna na dronu, pohybuje se po ostrově a ukazuje nám detaily, které nám, ale i Liamovi, byly doteď neznámé. Na konci druhé části si čtenář poskládá dohromady více střípků než Liam a je jeden krok napřed. V závěrečné fázi se kamera vrací k Liamovi, tak jak by měla, protože je to náš hrdina, a společně s ním uzavíráme příběh.

Liam postupně odhaluje tajemství Sedmého kamene a legend, které se k němu váží. Jste vy sám fascinován legendami, tajemnými místy či příběhy, které se vypráví z generace na generaci?
Miluju legendy a záhady. Když jsem byl malý, měl jsem knihu Záhady světa, kde bylo vše od Stonehenge po yettiho, od samovznícení po lochnesku a strašidelné domy, prostě od všeho trochu. Listoval jsem jí každý den, byla moje oblíbená. Takže psaní Sedmého kamene o legendách a záhadách jsem přímo miloval. A rád bych napsal další podobné příběhy.

Která z vašich knih je vašemu srdci nejbližší? A kterou vás nejvíce bavilo psát?
Sedmý kámen je kniha, kterou bych si chtěl jako dítě přečíst, takže je to určitě tento příběh, jenž je mému srdci nejbližší. Navíc byla kladně přijata jak čtenáři, tak kritiky, takže o to ji miluji ještě víc. A pak je tady Liam, který je v podstatě ztělesněním toho, jak jsem se cítil jako teenager: sice je to rebel, ale je poháněn hodnotami jako je upřímnost, přátelství, respekt a smysl pro spravedlnost.

Text: Viktorie Šmajstrlová
Foto: archiv Guida Sgardoliho