Autoři

Vanda Hybnerová

Vanda Hybnerová je dcera mima a divadelního pedagoga Borise Hybnera, Po studiu fotografie na grafické škole vystudovala herectví na pražské DAMU. Byla členkou Divadla Labyrint a hostovala například v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle, v Činoherním klubu, v Divadle v Řeznické, v Divadle pod Palmovkou, ve Švandově divadle a v Divadle v Celetné. V současnosti ji můžete vidět v Divadle Komedie, kde nejčastěji spolupracuje s režisérem a uměleckým šéfem divadla Davidem Jařabem. Za roli Petry v inscenaci Fassbinderovy hry Hořké slzy Petry von Kantové byla v roce 2005 nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii ženský herecký výkon. Rok před touto nominací získala cenu Thálie za ženský herecký výkon za roli Catherine v inscenaci Důkaz v divadle v Řeznické. Fotografie zdroj: BOOKMEDIA
 

Když to tam není, tak to tam nehledej

Anna - nosí kabát po babičce, spí ve spacáku ve sklepním bytě, jehož výhled z okna nenabízí víc než kotníky kolemjdoucích a psí zadky. V kufru má svetry proti listopadovému chladu, dopisní papír a srolovaný příbor v utěrce, jako když byla malá a jezdila s rodiči stanovat. Z rodné vesnice do hlavního města přijela proto, aby zjistila, jestli pořád ještě utíká od minulosti, nebo si už plní své vlastní sny. Koupí si mapu Prahy, vydá se poznat hlavní město a najít si práci. Do cesty se jí postaví Bořek, Naďa a Vlasta, ale stojí v ní také někdo z její minulosti, u koho není jasné, jestli půjde s ní, vedle ní, nebo z cesty úplně sejde. Zásadní vliv na směr jejího života má ale neznámá dáma z tramvaje, která, aniž by měla sebemenší tušení, navždy ovlivní její život.

Krátké kapitoly rychle posouvají děj, jsou plné obyčejných příběhů s neobyčejnou dávkou sebeironie a humoru. Kniha Když to tam není, tak to tam nehledej je volným pokračováním autorčiny prvotiny Suchý hadr na dně mořském, kterou pozitivně hodnotili nejen čtenáři, ale ocenila ji také kritika. Nahrálo studio Digital.

©Ivana Chřibková, 2017 ©Bookmedia

Suchý hadr na dně mořském

Neuměla šplhat. Chtěla být prodavačkou jako teta Bedřiška s velkýma prsama. Nenáviděla kostel, do kterého musela chodit, a nechtěla vodit svého bratra do školky, protože byl tlustý a do punčocháčů jí s ním museli pomáhat ostatní. Měla ráda knížky a nechápala, proč ostatní ne. Měla jiné zapínání na školní aktovce a myslela si, že to je ten důvod, proč jí do její oblíbené knížky malují kosočtverce. Krátké kapitoly, vtipně odrážející dění na vesnici, trampoty dospívajícího člověka i těžké soužití s rodiči, kteří se vzali pouze a jenom kvůli vesnickým konvencím, nicméně ukazují, že je možné život brát i z té veselejší stránky. I když si na ten okamžik někdy musíte chvíli počkat. To, co se v jí dětství zdálo jako fakt a v patnácti vypadalo jako špatný sen, v osmnácti přerostlo v něco, kvůli čemu stálo za to sáhnout si na život. Na samotném konci však zjistíme, že na každý problém existují pouze dva úhly pohledu. A ten pozitivní vyhrává. Zvuk a režie Miloš Vrána